Vstoupit do života s lehkostí

Jsem ve velkém transformačním procesu jako snad všichni kolem mě. Už sahám na kliku jménem život či přítomnost a otevírám dveře do neznáma. Znovu se rodím, ožívám.

Jak housenka jsem se těžce dovlekla do bezpečného místa proměny, zabalila se do kokonu a hledala v sobě kdo jsem, a jak mám naplnit svoje poslání tady na zemi. Někdy stále nevím, váhám, nacházím spojení sama se sebou.

Rodím se, těžce se dostávám z ochranného kokonu a poznávám, že každá odlomená část mě osvobozuje. Osvobozuje od rodu, minulosti, mínění ostatních. Už to není tak těžké a s každým kouskem ožívám.

Nacházím radost, která mi cestu přeměny ulehčuje. Už dýchám ten čerství vzduch. Koukám, jak ten svět je jiný. plný možností, cest, poznání i pochopení. Začínám se těšit. Najednou jsem volná. Mám křídla. Mé tělo je lehké a mám nekonečné množství možností.

A nastává panika. Neumím létat. Všechny obranné mechanismy začaly útočit. Frustrace z toho, že to nejde. Strach, že spadnu, zemřu. Nekonečné pochybnosti bez příčiny. jen protože by se mohlo stát....,nebo nestát.

A pak přijde okamžik, kdy to je všechno jedno. Kdy mi dojde, že už je to stejně jedno. Buď umřu nežitím, nebo to risknu. Buď zemřu nebo budu žít. Pak roztánu křídla a prostě to zkusím. Narovnám se. Vyzkouším pravé křídlo, potom levé. Cítím jejich sílu. Nadechnu se a s nově pocítěnou vírou v život vzlétám. Ještě nevím kam, ale někam mě život dovede.

Pokaždé když vstoupím do života. jedu na vlně synchronicity. Vše se děje, tak jak má. Potkávám lidi, které mám potkat. Práce ke mě přichází sama a vše se daří. Slunce svítí i pod mrakem. Potom, ale něco brnkne na jemnou strunu pochybnosti, a vše se hroutí. Víra odchází a já se vracím zpátky do svého kokonu, abych opět nalezla spojení sama se sebou. Zahojila svá stará zranění a opět se vydala na cestu znovuzrození.

Pokaždé více pociťuji, že radost, víra a lehkost jsou neocenitelným společníky, které jsem ve svém životě vůbec neznala. Objevuji je, otevírám srdce životu a znovu se vrhám do života. Ještě pořád tem proces vnímám jako těžký a bolavý, ale čím dál více chápu, že je součástí života.

Pokud dodržím ten koloběh vnoření se do sebe, propojení se se sebou. Svou energii použiji pro sebe a do toho, co mi život přinese . Rozkvetu já i něco kolem mě.